Bič na kuřáky? A je vůbec potřeba?

Bič na kuřáky? A je vůbec potřeba?

První vlna názorů na „protikuřácký zákon“ schválený vládou opadla. Na to jsem čekal – proč vstupovat do hysterických vod. To důležité stejně teprve přijde v parlamentu.

Jako člen vládní většiny rovnou říkám, že si nejsem jistý, zda vlastní kabinet tentokrát podpořím. Nechce se mi. Nejprve shrnu, co není důvodem mých rozpaků. Za prvé tím důvodem není, že jsem kuřák, vždyť i já raději chodím (zvláště) na jídlo do nekuřáckých hospod.

Není v tom tedy žádná ideologie nezřízeného nikotinisty. Za druhé důvodem není, že bych vlastnil akcie PM nebo byl obětí lobby z Kutné Hory. Kdo věřit nechce, ten samozřejmě neuvěří, ale pak toho „kdo“ docela lituji. Žije v divném světě plném konspirací a spiknutí a asi patří k lidem spíše nešťastným.

Můj skutečný důvod vážných rozpaků je naprosto jiný. Žijeme v silně regulovaném světě, který se stává stále složitějším prostorem plným nařízení, vyhlášek a hlavně zákazů. Někdy s tím toho moc nenadělám, ale nelíbí se mi to.

Jsem připraven podpořit regulaci se zjevným prospěchem pro spotřebitele nebo pro čestné podnikatelské prostředí. Ale ptám se, jaký užitek bude mít spotřebitel z toho, že zakážeme kouření ve všech hospodách, barech, restauracích a na dalších místech? A jaký užitek bude mít podnikatelské prostředí?

Nepatřím k militantním jedincům a jsem připraven diskutovat o „těch dalších místech“ – i když již dnes jsme částečně díky legislativě, ale především kvůli přirozenému vývoji, dospěli do situace, ve které se věci upravují samy a ku prospěchu všech. Na většině „dalších“ míst, kde má smysl kouření zakázat, už zakázané je – obvykle z iniciativy občanské většiny vyjádřené nějakým místním nebo podnikovým nařízením.

Navíc samozřejmě není pravda, že bychom neměli legislativně upravený stav kolem kouření – jak poněkud nešťastně tvrdí ministerstvo zdravotnictví. Máme a je zjevně funkční. Evidentně se osvědčují i stavebně oddělené prostory a především – kdo jenom trochu žije v této společnosti a nikoliv v nějakém svém (sociálně) odděleném světě – ten vidí postupný posun české veřejnosti.

Přibývá nekuřáckých zařízení, která jsou běžná i v menších městech a dokonce i ve větších vesnicích. Lidé chodí tam, kam je srdce táhne a kam se jim chce. Mají tu důležitou věc – svobodu a možnost vlastní volby. Řada hostinských a restauratérů nyní již ani neuvažuje o možnosti otevřít nový kuřácký podnik, jdou rovnou do nekuřáckého. Je to častější nebo spíše prakticky stoprocentní ve velkých a středních městech, ani jinde už ale nejde o výjimky.

A tak se ptám. Proč do tohoto přirozeného procesu přicházíme s humpoláckým zákazem, který je psaný někde od právnického stolu a jehož autor pravděpodobně žije v čemsi, jako v pověstné věži ze slonoviny?

Možná mne kolegové v parlamentu přesvědčí, možná mi předloží nějaká statistická data, na jejichž základě zjistím, že tento svět opravdu potřebuje ochranu před nikotinem. Ale zatím se hlásím k tomu, že pro tuto regulaci se mi ruku zvednout opravdu nechce. Jsem především realista, proto věřím, že by se věc měla nechat přirozenému vývoji a neměli bychom používat regulaci tam, kde to není bezpodmínečně nutné.

© 2013 - 2017 Všechna práva vyhrazena.

Oficiální webové stránky poslance Ladislava Velebného